Záměrem pořadatele kurzu (NPÚ – odbor edukace a dalšího vzdělávání) bylo posílit průvodcovskou empatii vůči osobám se zdravotním znevýhodněním, konktrétně nevidomým a slabozrakým, neslyšícím a nedoslýchavým, osobám s pohybovými obtížemi či poruchami intelektu. Z tohoto důvodu byl otevřen především pracovníkům správy památkových objektů, průvodcům a průvodkyním. Na setkání zavítali pracovníci NPÚ ze všech čtyř územních památkových správ.

Dopolední programový blok prvního dne byl věnován zpřístupňování památek nevidomým a slabozrakým. Odborníci z brněnského centra Teiresiás (Masyrykova univerzita) Michaela Hanousková a Petr Červenka představili v teoretické části zásady komunikace, jaká opatření se podílejí na přístupnosti památek z hlediska nevidomých a představili také zkušenosti s tvorbou a používáním haptických artefaktů. Praktická část kurzu byla věnována posilování průvodcovských kompetencí frekventantů kurzu. Ve dvojicích se měli možnost vzájemně provést částí Invalidovny, přičemž jeden z dvojice měl nasazenu škrabošku. Trénovali se v orientaci prostorem či poskytování popisného výkladu. Správa Invalidovny navíc obohatila některé z prostor drobnými instalačními intervencemi, takže se při prohlídce uplatnily různé smysly. Lze jmenovat například flakonky s různými vůněmi či pachy (petrolej, káva aj.).

Odpolední program lektorsky garantovala Pražská organizace vozíčkářů (POV). Jaroslava Franková nejprve v teoretické části představila svět vozíčkářů. Vyzvala frekventanty kurzu k otevřené komunikaci, podávání kvalitních informací o bariérovosti památek bez přikrášlování. Krátce nato se účastníci kurzu setkali v přízemí Invalidovny se čtyřmi klienty POV. Následně si sami mohli vyzkoušet jízdu na invalidním vozíku chodbami rozlehlé stavby. Tyto okamžiky patřily k nejsilnějším momentům celého setkání. Účastníci jednak oceňovali možnost setkat se a komunikovat přímo s vozíčkáři. Jízda na vozíčcích zase vedla k překvapivému zjištění, kolik bariér skýtá zdánlivě rovná dlažba. Kromě viditelných překážek jako jsou prahy, pro ně bylo překvapením, jak obtížná je jízda po svažující se ploše s příčným sklonem bez cizí pomoci.

Druhý den čekala účastníky neslyšící lektorka Ilona Striová z obecně prospěšné společnosti Tichý svět. Uvedla účastníky kurzu do světa neslyšících díky zprostředkování tlumočnic znakového jazyka. Pro mnohé z nich bylo novinkou, že pro neslyšící je čeština cizí jazyk, kterému se musí učit. Zdaleka tedy nevystačíme s tím, že neslyšícím připravíme při prohlídce památek texty. Toto vědomí ještě více posílila praktická část, během níž se frekventanti kurzu pohybovali Invalidovnou s ucpávkami uší a pouze s využitím průvodcovských textů se orientovali v prostoru.

Odpolední program pokračoval setkáním s lektorkou Dominikou Hejzlarovou z Národního ústavu pro autismus. Představila možnosti a limity realizace prohlídek pro návštěvníky s poruchou intelektu a návštěvníky s autismem a s čím se musí v životě vyrovnávat.

V rámci závěrečné reflexe se účastníci kurzu shodovali na jeho velkém přínosu zejména s ohledem na to, že se mohli setkat s vozíčkáři, komunikovat s neslyšící lektorkou a vyzkoušet si prakticky možnosti a limity poznávání kulturního dědictví s handicapem. Nejen že posílili svoji průvodcovskou empatii vůči zdravotně znevýhodněným, ale své lidství vůbec. Navázané kontakty se zástupci odborných organizací věnujících se lidem s handicapem jsou příležitostí ke spolupráci na zlepšování služeb v oblasti návštěvnického provozu.                      

Akci uspořádal Národní památkový ústav v rámci projektu Odborné vzdělávání pracovníků NPÚ jako nástroj pro zvýšení efektivnosti a péče o kulturní dědictví ČR.